Home page > Aktuality > Jsem rád, že jsem mohl podat pomocnou ruku

Jsem rád, že jsem mohl podat pomocnou ruku

Než se vloni v lednu dal na dráhu profesionálního vojáka, už čtyři roky předtím získával vojenské zkušenosti jako příslušník jednotek aktivní zálohy v Chrudimi a Pardubicích.

Je také absolventem Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. „Nabízí možnost neustále se vzdělávat a vojáky motivuje a podporuje v seberealizaci,“ prozrazuje vystudovaný učitel jeden z důvodů, proč ho armáda zaujala. Protože se aktivně věnuje sportu (běh, plavání, posilování), považuje za benefit i „nutnost“ udržování fyzické kondice vojáka. Mezi jeho další zájmy patří literatura, hudba a historie. Je mu 32 let.

Rotmistr Michal Mojžíš slouží na radiotechnické rotě nedaleko východočeské obce Nepolisy, v uplynulých dnech jste jej ale mohli spíše zastihnout v Klaudiánově nemocnici v Mladé Boleslavi. Tam spolu s dalšími vojáky 26. pluku velení, řízení a průzkumu vypomáhal na interním oddělení. „Chtěl jsem, stejně jako spousta kolegů od nás z roty, pomoci zdravotníkům a částečně jim odlehčit jejich náročnou práci. Navíc jsem nešel do úplně neznámého prostředí, během studií jsem několik let pracoval jako brigádník v nemocnici,“ vysvětluje, proč ani chvíli neváhal na 21 dní vyměnit maskáče za zdravotnický úbor.

I když před nasazením prodělal onemocnění Covid-19 a byl umístěn na necovidovém oddělení, riziko nakažení tu přesto bylo. „Během působení nám mladoboleslavská nemocnice nabídla vyšetření na hodnotu protilátek. Výsledky u mě prokázaly, že jejich výše je dostatečná, tak jsem byl alespoň částečně klidný,“ říká rotmistr Mojžíš. „Až do oznámení výsledků testů se s pacienty podezřelými na Covid-19 zacházelo tak, jako by byli pozitivní. Dodržování všech hygienických pravidel, správné nošení a výměna jednorázových ochranných pomůcek tak byly každodenní samozřejmostí.“

A co vše práce během dvanáctihodinové směny obnášela? „Obecně se jednalo o pomocné práce, které jsme mohli vykonávat samostatně, a dále také úkony základní ošetřovatelské péče, kde byl nutný dozor zdravotní sestry. Kromě stlaní postelí, výměny ložního prádla, rozvozu jídla, odnášení transfúzních a biologických materiálů, asistence při měření tlaku nebo lehké administrativní práce jsme pomáhali s hygienou a polohováním pacientů.“ Právě z důvodu vyšší četnosti manipulace s pacienty přes den včetně převozu pacientů na různá vyšetření (nejčastěji rentgen, ultrazvuk a magnetická rezonance) sloužili vojáci převážně na denních směnách.

Nasazení, odhodlání, vstřícnost a ochotu vojáků při poskytování péče si pacienti pochvalovali. „Nikdo z nás se nesetkal s jakoukoliv negativní reakcí, spíše naopak. Pokud přirozenou konverzací s pacienty došlo na to, že jsem voják, tak obdivně reagovali slovy, že si naší práce váží. Bylo příjemné to slyšet,“ přiznává Michal.

Pomoc příslušníků 26. pluku vítal s otevřenou náručí i nemocniční personál. „Spolupráce s vašimi vojáky byla naprosto úžasná. Kluci ukázali skutečnou profesionalitu, hned se zapracovali, nic jim nedělalo problém,“ hodnotí kladně hlavní sestra Zuzana Hanková. „Je jen škoda, že co se vojáci začnou orientovat po nemocnici, zvládají dané úkoly a navyknou si na časový harmonogram chodu oddělení, tak vlastně odjíždějí zpět na útvar v rámci rotace.“

„Pokud se mě zeptáte, jestli působení v nemocnici bylo silným zážitkem, pak odpovím ano. A přál bych ho zažít všem šiřitelům hoaxů a fake news, kteří tímto snižují závažnost situace a znevažují práci veškerého zdravotnického personálu, který dle mého názoru tvoří v současné době páteř společnosti. I přesto, že moje působiště bylo necovidové, měl jsem možnost srovnat vnímání pandemie takzvaně zvenčí a zevnitř. Informace, které se k nám jako veřejnosti dostávají z médií, jsou neúplné,“ stěžuje si rotmistr Mojžíš.

Na závěr dodává, že je bohatší o zkušenosti, které během armádního výcviku nezíská. „Jsem rád, že jsem alespoň na chvíli mohl podat pomocnou ruku vyčerpanému a přepracovanému zdravotnickému personálu a samozřejmě i nemocným pacientům. Rozhodně bych do toho šel znovu. Jsme armáda, a ta pomáhá tam, kde je potřeba, a v této nelehké době obzvlášť.“

Fotogalerie

Nahoru